Bára

Rozhodla jsem se sepsat můj příběh z posledního porodu i proto, že já tyto informace neměla a proto jsem v první dny místo užívání si miminka padala do depresí.

Mám 3 děti (5 let syn, 3,5 roku dcerka, dnes 5 týdnů syn). Všechny děti jsem kojila, UM neznají, první 2 měli dudlík, třeťátko velmi občasně v šátku (pokud ho vůbec vezme). U prvního dítěte jsem zažila vyvolaný porod, následnou separaci 3 dny, kdy byl preventivně na JIPu, problémy s kojením dlouhé 4 měsíce, ale vybojovali jsme to, kojen do roku, pak jsem znovu otěhotněla a on nechtěl a já bych to při zvracení stejně nedala (trpím na hyperemesu u všech). U dcerky porod medikovaný, po porodu bonding, s kojením žádný problém, kojená do necelých 2 let.

Poslední porod naprosto přirozený, bez zásahů, v mé režii, po porodu nepřetržitý bonding s pauzou cca 10min 2h po porodu, kdy jsem šla do sprchy a malého kontroloval pediatr. Pak byl celou dobu buď na mně, nebo tesně u mně, nahatý, já nahatá :)

Moje očekávání bylo, že při bondingu se přisaje, ale nepřisál. Já mu nabízela prso do blízkosti pusinky a on jen řval, chtěl mi dát najevo, že prso teď ne a já ho neposlouchala, protože přeci při bondingu se má přisát. Na pokoji jsem mu zase nabízela prso, řval jak tur, nechtěl a první noc se mi začli vkrádat myšlenky že je něco špatně, nechápala jsem proč se mé dítě po tak krásném porodu nechce přisát na prs a začla jsem o nás pochybovat. V noci jsem slyšela jak to v něm bublá, nakonec vyprodukoval asi 200g smolky a ráno při vážení se to ukázalo. Další den probíhal stejně, prso max olizoval, já mu vymačkávala mlezivo, ať o něj nepřijde a upadala do větší a větší beznaděje. To už jsem začla psát holkám na FB a i známé LP, protože obavy z toho, že mi ho budou chtít vzít, dokrmovat, či přeložit na JIP kvůli hypoglykemii ve mně sílili každou hodinou.

Ani 24h po porodu se moje dítě nepřisálo a já jen psala čárky ke kojení pro sestry, aby byla spokojenost na jejich straně.

Další den znovu několikrát smolil obrovské množství, čůral normálně a začal konečně jevit zájem o prs. Přišlo ale strašení ze stran sester, nucení k vážení před a po kojení a i kdybych na to chtěla přistoupit, tak co jsem měla vážit, když on se ani jednou zatím nepřisál. Plakala jsem, mluvila jsem s ním, ptala se ho co se děje.

LP přišla po obědě a po rozhovoru jsem konečně našla ten klid, který jsem potřebovala. Ujistila mně, že mám naprosto dokonalé a normální miminko, které reaguje jak má, i olizováním stimuluje laktaci a já se v první řadě musím dostat do klidu a nebýt vězněm svých strachů, úzkostí a obav. Ten večer, skoro 48 h po porodu se poprvé přisál.

Netušila jsem, že dítě může trávit spolykanou plodovou vodu a že nemusí jevit zájem o prs a že to chce opravdu jen klid, nestresovat se, důvěřovat sama sobě a miminku. Sice jsme ještě ten den trochu bojovali se sestrama a lékařkou na novorozeneckém oddělení a svolila jsem 2x zvážit a pak jsem nevážila, protože vypil 20-25ml, ale další den nás primář pustil domů, i když mi noční i ranní sestra tvrdila, že s takovým úbytkem nás domů nepustí.

Porodní hmotnost 3800g/51cm, v den propuštění 3410, 4 týdny po porodu plně kojen 4440g/56,5cm :D a 6 týdnů po porodu 5140g a 59cm. Celé šestinedělí strávil v podstatě nepřetržitě na prsu, nechtěl se dokonce nosit ani v šátku i když jsem zkušená nosící máma a prostřední kočárek už nezná vůbec.

Občasně jsem upadala do pocitů viny, že doma nic nestihám, že nedávám starším dětem to co bych měla, znovu jsem podléhala očekáváním až jsem pochopila i díky úžasným ženám v podporné skupině, že šestinedělí je posvátné a nic jiného než vztah mezi matkou a miminkem v té době není důležité.

I teď v 7 týdnech je to žralok, prso je největší přítel a jsem strašně moc vděčná, že my máme takovou podporu, o které se našim maminkám mohlo jen zdát.