Monika

Se svolením Moniky sdílím její fotografie i příběh. Stálo ji to hodně energie a nervů, ale vytrvala, posbírala své kompetence a teď kojí, nosí a spí společně s dcerkou v jedné posteli.
Kontaktovala mě asi měsíc po narození dcerky, po počátečních problémech s opakujícími se záněty, které skončily nakonec abscesem řešeným chirurgicky v nemocnici, jí bylo doporučeno přestat z postiženého prsu kojit. Do té doby se snažila své nesnáze s kojením řešit přes sestry v porodnici a lékaře. Po doporučení přestat kojit z jednoho prsu se ozvala mě, coby laktační poradkyni jak to tedy je. Až na konci hovoru zmínila, že kojí přes kloboučky. Proč vlastně nevěděla, prostě jí je v porodnici dali... Doporučila jsem zkusit to bez kloboučku, kůže na kůži a z obou prsou bez omezení. Rovnou jsem jí doporučila přirozenou polohu na těle matky, někdy nazývanou "savčí" pozice, protože jsem zrovna měla čerstvou, velmi pozitivní zkušenost s odstraněním kloboučku za pomoci této pozice. S Moničiným svolením sem kopíruji něco málo z jejích zpráv(bydlí daleko, takže vše zvládla sama s podporou jen přes telefon, email a facebookové zprávy).
20.1. "Hned jsem tu vertikální polohu začala zkoušet. Na přisání bez kloboučku to působí úplně zázračně-zvládá to. Takže po technické stránce problém až tak není. Už předtím se někdy na chvíli přisála bez kloboučku, ale jak kdyby jí to nešlo. Problém však je, že se přisaje, pije, polyká, ale za 10 sekund zjistí, že je něco jinak než byla zvyklá a začne se odtrhávat, vztekat a brečí. Uklidním ji a opakuje se to několikrát až nakonec nechce ani klobouček. Po další chvíli ji uklidní až klasická poloha na boku a klobouček... ... Snažím se vytrvat, ale nechci ji zas moc trápit..."
Podpořila jsem její snahu a pokusy o kojení bez kloboučků a doporučila vytrvat skutečně bez nich, kůže na kůži a v přirozené pozici na těle matky.

22.1. " Tak včera to byl hrozný boj... už jsem koukala po klobouku a měla ruku na telefonu, že ti zavolám, že to prostě nejde... Malá půl dne odmítala pít, jen brečela když jsem přikládala, pořád se odtrhávala. Bylo hrozný vidět ty slzy a jak je nešťastná a hladová... Jirka, když to viděl vyměkl a prej ať už se na to vykašlu... Já jsem vydržela a v poledne se konečně trochu napila. Během odpoledne se to postupně zlepšovalo. Včera probrečela skoro celý den... Dnes je to taky o poznání lepší. Je sice ještě neklidná a někdy u kojení brečí. Naposled už však pila docela hezky. Myslím, že máme vyhráno. Ach to jsou boje... Nevím kdo z nás dvou byl z toho vyčerpanější... "

25.1. "Já jsem tak nadšená, že jsme ten silikonovej krám mohli zahodit. Je to úleva... ...ale hlavně je to kojení kůže na kůži mnohem příjemnější, intimnější a tak :)) Myslím, že má ještě stres z toho náročného odvykání, chytá ji to hlavně večer, má hlad, ale jen se dotkne prsa, začne hrozně brečet a vzpouzet se... ...je to z ničeho nic a než se napije trvá jí to i několik hodin. Vidím, že má hlad, ale jak kdyby měla nějaký blok a v tu chvíli jí to bránilo se napít... ...Celkově se to kojení ale určitě lepší - chňape po mě už tak profesionálně, že se musím až smát :)
A pak už přišla první fotka v šátku a nato v únoru zpráva "A nošení miminka je fakt super. Teď mě mrzí, že jsem neměla šátek už dřív. Ale asi jsem si potřebovala všechno srovnat v hlavě."
A měsíc na to "Ahoj, zrovna jsme si říkali, jak jsme bez toho šátku mohli bejt..."

Moničina dcerka je (spo)kojené, nošené miminko spící v posteli s rodiči a Monika je úžasná, spokojená máma.A ještě pozdější malý dodatek. S Monikou jsme stále v kontaktu a nedávno, když jsem její příběh zveřejnila si ho četla i Monika a pak mi psala "Když jsem si četla ten příběh, trochu se usmívám nad tím, jak jsem překotně psala... A úplně se mi vybavily všechny ty pocity - zmatenost, stres, bolest, hněv, lítost, pak naděje, údiv, nadšení, euforie, ..."
Myslím, že podobně se cítí každá žena-matka, která se i přes problémy a nesnáze snaží kojit své dítě bez bariér a umělých pomůcek. Jen ne každá překoná fázi zmatenosti, stresu a bolesti. Ale stojí to za to, tenhle příběh to dokládá a já doufám, že některé ženy si jej přečtou a pomůže jim ty počáteční fáze přestát a dostat se dál, až k tomu nadšení a euforii.