Niky
...a zase ty kloboučky...

Děkujeme Niky, podělila se s námi o svůj příběh. Niky přišla do FB skupiny Podpora kojení a ptala se na kojení s kloboučky, které dostala v porodnici, kvůli údajně "nevyhovujícím" bradavkám. Nevyhovující, špatné, moc malé, moc velké... (dosaďte si co chcete) bradavky jsou mýtus. Každá žena má prsa přesně taková jaká mají být právě pro to její dítě, každá žena má krásná prsa.

Dostalo se jí podpory "virtuální" kdy ženy trpělivě odpovídaly na každý její dotaz, nejistotu obrovskou porcí podpory, kterou Niky odhodlaně a s otevřenou myslí přijala a s důvěrou v sebe sama a svoje miminko všechno krásně zvládla. A následně i velké podpory doma.

S jejím svolením sdílím přímo její text, nepřikrášlený a neupravený.

Kurzívou jsou odpovědi, od ostatních žen, které ji celou dobu na její cestě podporovaly, normálním písmem zprávy Niky.


"Ahojte, sice jsem tentokrát nepokládala dotaz, ale i tak vám chci poděkovat. Prošla jsem si procesem, kdy jsem měla od porodnice kloboučky a zbavila se jich. Po operaci abscesu, kdy jsem musela ručně každý den odstříkat i přes otevřený rány po drenech, kdy malýmu jedno prso nestačilo a nedařilo se zvýšit v něm laktaci, prostě spurtík jak blázen, takže jsme museli dokrmovat UM. Kdy jsem podlehla a koupila drahou flašku, co neprotejká a má tvar bradavky, protože přes stříkačku napolykal takovýho vzduchu, že i přes odkrknutí měl hrozný bolení bříška. Kdy malej se mi po týdnu dokrmu přes ní začal vztekat, jakmile dopil prso, protože to neteklo tak snadno a musel se snažit a do toho jsem po kultivaci MM mohla začít kojit i z operovanýho prsa. Takže bojkot operovanýho, protože se z něj měsíc nekojilo, bradavka má jiný tvar a jizvy jsou tuhý, takže se mu to blbě bralo a pak i bojkot zdravého, kdy jen brečel, ani se nezkoušel přisát. Jsem zrovna u rodičů a plně mě podpořili v procesu nápravy... Od včerejších 15h bylo mnoho pláče :( Nedostal dokrm a čekali jsme, až ho hlad donutí spolupracovat. Hrozný pro mě, ale v noci asi ve 4 ráno se přisál na operovaný prso a vypadalo to, že z něj i pije. Byl na něm čtvrt hodiny a pak když se pustil, dopil druhý. Vypadá spokojeně nejen on, ale i já... Tak snad po tom všem už se nic šíleného dít nebude. V podstatě díky téhle skupině jsem to nevzdala v žádný části toho sledu průserů... Takže, děkuju vám!"

Tereza: "Bezvadný sleduji vás už nějakou dobu ,chci i podekovat za fotku a říct vám,že jste skvělá!"

"Třeba teď zas pláče.. Ale už vím že to zvládneme."

Veronika: "Máte můj veliký obdiv! Nádherně jste to zvládla! Díky Vám a Vašemu příběhu, budu mít mnohem hezčí den, neboť vídám často ženy, které jsou tak poškozené "péčí" v nemocnici, že sobě i svému dítěti komplikují život, aniž by cokoliv zkusily, rovnou se vzdají. Vy jste měla velké komplikace a přesto jste byla trpělivá a nevzdala to. Hluboká poklona Vám i Vaší rodině za podporu, kterou Vám dali. Tleskám!"

"Ještě jsem tam zapomněla popsat neskutečně bolavé a popraskané bradavky... taková drobnost... Jste prostě skvělé, a snad můj příběh podpoří alespoň jednu ženu, která to nevzdá..."

Anetka: "Také se přidávám :) zvládla jste to na jedničku :) jste moc statečná ze jste to ani na chvíli nevzdala... přeji moc moc moc krásných chvil s miminkem :) a už jen to nej."

"Děkuji :) Opravdu to chce důvěřovat dítěti a nenechat se zviklat okolím. Všechno, i to hodně nepříjemný, jako třeba odstříkání hned večer v den operace, kdy se při sundání obvazu dělalo mírně špatně i sestrám, dělat s vědomím, že to bude dobrý a že je to to nejlepší. A nejdůležitější."

Mirka: "Klobouk dolů a obrovská gratulace!!! Umím si představit, že tahle zkušenost, důvěra v sebe i dítě, vás transformovala do buddhy, protože Vás už jen tak nic nerozhází :) Jste úžasná a děkuju za Váš příběh."

(tady se už rozvinula debata podpory další ženě, která si příběh přečetla a také se pokouší zbavit kloboučků - sdílení příběhu samo o sobě dokáže být velkou motivací)

Míša: "Klobouk dolů, jste úžasní, opravdu, neuvěřitelné silní oba dva :) Jak se teď daří?"

"Už se krásně přisává i na to operovaný, dokonce jsem po procházce měla mlíko ve sběrači... Mám lehce prasklou bradavku, tak aby se líp zahojila. Teď u něj dokonce usnul :) To už je dobrá známka :) Nemusela jsem ani dokrmovat, vypadá to, že ve zdravým se i konečně zvýšila laktace. Je fakt, že u našich mám celodenní kompletní servis (i zákusek a kávu mi podávali při kojení :D) a jsem s malým furt."


Tenhle příběh chci zakončit ještě dvěma komentáři žen, první si sama prošla očistcem a obrovskou změnou a druhá dlouhodobě podporuje ženy v přirozeném kojení.

Veronika: "Jen vy jste největší odbornice na své děti. Dívejte se na ně, vnímejte je kůže na kůži, napojte se na ne a zjišťujte jejich potřeby bez toho, abyste si nutně musely vyslechnout radu doktora... Všechno co potřebujete umíte a vaše dítě také. Já když jsem zápasila o kojení, po zprzněném porodu v Chebu a s pediatrem, ječícím na mě, že nemám méko a dítě se už ani nemá sílu probudit, jak je slabé, myslela jsem si, že jsem široko daleko jediná takhle neschopná matka... Podívejte se ale kolem sebe... Je na zamyšlení, kolik žen má dnes problémy s kojením... Všechny mají divná prsa, špatné bradavky, nedostatek mléka, slabé mléko, dokonce jsem slyšela pojem "líné dítě" a jiné kraviny. Ptejte se proč? Co se to s lidským druhem v naší západní společnosti děje? Něco tady moc moc smrdí, nezdá se vám? Vzpomeňte si každá, kdy poprvé vás napadla vůbec myšlenka, že to s tím kojením nebude hladké...kdy vás poprvé a na základě čeho, přepadl strach, že nenakrmíte své dítě. Tam hledejte důvod vašich potíží. Jsou ženy, které to prostě ani nenapadne, protože nikdo nezneváží to, že je schopna kojit a prostě kojí. Domnívám se, že téměř vždy je to následek zásahů zvenčí, v podobě rad doktorů, tchýni, starostlivých maminek a stejně "postižených" kamarádek, které si myslí, že jsou vetšími odborníky na vaše dítě, než vy samy. A vy tomu uvěříte. Cítite se neschopné a raněné, těmi nejbližšími...a kolotoč hrůzy se rozjíždí... Zažila jsem to sama, od A-Z.

Markéta: "...potíž přichází vždy z venčí, nikdy není v ženě, nikdy není v dítěti. I proto by si i zpětně ženy, které nekojily měly odpustit..."

Vy co kojíte a máte pocit, že to prostě nejde, načerpejte z příběhu novou energii a důvěru v sama sebe a svoje miminko. Vy co už máte děti větší a z jakéhokoli důvodu se kojení nezdařilo, odpusťte si...