Reflexy a jak pomáhají

Naše děti se rodí s vrozenou schopností se kojit. Pomáhá jim k tomu reflexivní chování, které dokáží plně rozvinout jen a pouze pokud jsou na těle matky a je jim dopřán čas a klid.

Suzanne Colson popsala ve studii z roku 2007 popsala přirozený, biologický model kojení. Někdy se tomuto způsobu kojení říká kojení v pololeže, kojení v "savčí" pozici, biologické kojení nebo vertikální kojení (vertikální je asi nejméně přesné, protože matka může i ležet).

Při vyhodnocování videozáznamů kojení, které byly součástí studie, bylo odborníky identifikováno asi 20 vrozených reflexů, které děti používají a které jim usnadňují přisávání a pití. Z praxe víme, že děti se snaží toto reflexivní chování zapojit v jakékoli poloze u kojení.

Vyjmenujeme si tu jen ty nejviditelnější reflexy a  popíšeme si jak mohou dítěti i vám pomoci s kojením. Ty, které nejvíce ovlivňují průběh kojení a v jiných pozicích, než je přirozená pozice na těle matky, mohou působit naopak obtíže s kojením. 

Kruhový pohyb rukou a nohou, tzv. crowling - možná jste to už zažily, miminko máchá rukama i nohama a vy nevíte co s ním. Tento reflex, to takzvané "kraulování", slouží k tomu, aby se dítě dokázalo dostat samo z matčina břicha k prsu (během svého úplně prvního přisátí) a později k znovunalezení prsu, pohodlí a stability na těle matky. Pokud na sobě máte dítě břicho na břicho a ono dělá tyto pohyby, nesnažte se ho utlumit, ale reagujte. Reagujte na to, co vám pohybem říká - "mámo posuň mě kousek, mámo posuň sebe, mámo tady potřebuju podepřít, abych nepadal..." a tak dál. Když dítě není břicho na břicho, můžou tyhle pohyby působit velmi podivně a můžete mít pocit, že s vámi miminko "bojuje" a vlastně se vůbec nechce kojit. Ale tak to rozhodně není, vaše miminko jen zapojuje reflexivní chování a snaží se najít stabilitu a oporu těla a pokud se mu to nedaří, snaží se víc a víc (víc a víc se hýbe) nebo prostě začne plakat. Podpořte ho tím, že si ho vezmete břicho na břicho a jeho pohyb nebudete tlumit, ale budete na něj reagovat.

Klování - taky asi znáte. Když na sebe miminko položíte na hrudník, zase břicho na břicho, začne se zvedat na ručičkách a odklánět hlavu (kterou ještě neudrží příliš dlouho zvednutou) a po chvilce zase spadne na váš hrudník. Několikrát za sebou to vypadá, jakoby do vás miminko klovalo jako malý datel. V jiné poloze děti také klovou, nebo se o to alespoň snaží, ale opět vás to může zmást - když děťátko klove v příčné poloze, vypadá to, jako by se od prsu stále odtahovalo. Tento reflex pomáhá miminku najít to správné místo, kde se snažit přisát. Stabilitu už má (díky předchozímu kraulování) a teď se potřebuje dostat přímo ke zdroji :) Opět můžete děťátko podpořit oporou, posunutím, přidržením prsu. Zbytek už zvládne vaše miminko hravě samo.

Otáčení hlavou, otvírání pusinky, olizování pěstiček - hned tři věci najednou. Tak šikovné vaše děťátko je. Tyto tři reflexy se mnohdy překrývají a dítě je zapojuje současně. Proto si je popíšeme všechny zároveň. S vaší podporou už děťátko našlo stabilitu, "doklovalo" se na prs ke dvorci a teď se chce přisát. Otáčí hlavou ze strany na stranu a u toho otvírá pusinku, některé děti si do pusinky nejdřív strkají pěstičky a žužlají si je. I to cumlání pěstiček má svůj význam, není třeba jej nijak omezovat či se snažit jej úplně eliminovat.. Děti se cumláním pěstí vlastně připravují na sání, prostě to vyzkouší na pěstičce a když nic neteče jdou o kousek dál. Pokud si miminko saje pěstičku a začne plakat, zase mu můžete jemně pomoct - třeba ho posunout přímo na dvorec prsu a ručičku z pusinky citlivě vyndat. V příčné poloze vám reflexivní otáčení hlavou může připadat jako "nenene, nechci", stejně tak žužlání pěstičky působí jako překážka - ruka děťátka většinou skončí před dvorcem a bradavkou a dítě se pak prostě přisát nemůže, zavazí mu tam jeho vlastní ruka.  A u toho všeho miminko otvírá pusinku a to vás nechává zmatenou - otvírání pusinky značí, že pít chce, ale všechno ostatní působí jakoby  současně pít nechtělo. Položte na sebe svoje miminko břicho na břicho a rázem se z "odmítání" stane "hledání."

Dítě otáčí hlavou, aby našlo dvorec, otvírá doširoka pusinku - to souvisí se stabilitou, když má dítě opřené končetiny reflexivně otvírá pusu (ale pozor, funguje to jen na vašem těle, na dece na bříšku vám to nepředvede). Ruce, které si strká do pusinky a ocumlává pěstičky postupně sjedou níž a děťátko má volnou cestu k dvorci a může se v klidu, samo přisát.

Popsané reflexy se mohou během přisávání prolínat a různě překrývat, některé fáze mohou děti zdánlivě vynechat. Ale ať už zapojí všechno nebo jen něco a prostě se přisají sotva je na sebe položíte, v přirozené poloze na těle matky mají ideální podmínky k tomu, aby se přisávaly a dobře kojily.