Veronika - Můj kojící příběh

Děkujeme Veronice za velmi upřímnou zkušenost. Dokázala dát svému dítěti spoustu důvěry a dokázala překonat všechny pochybnosti jak o sobě tak o svém dítěti. Věřila, že společně to zvládnou.

....bylo to nádherné....bylo to štěstí.....přišlo těhotenství a neskutečné těšení....těšení se na všechno.... na porod, kojení, na úžasné malé miminko......porod nebyl snem dle představ, ale svým způsobem nás s manželem strašně moc posílil. Narodil se nám kouzelný chlapeček. Byl dokonalý, byl náš.....těšila jsem se na kojení....brala jsem to jako jednoduchou fyziologickou záležitost, která nám půjde......a ejhle. Kromě dalších spousty věcí, která po porodu nebyla automatická se stalo kojení největším oříškem. Hned v porodnici sestřičky označily moje prsa za "nevyhovující" a bez nějakého zkoušení jsem dostala kloboučky. Tobiášek spal se mnou už v porodnici v posteli a různě mě ocucával, ale přisátí se nepodařilo. Krkolomně jsme tedy při odchodu z porodnice kojili s kloboučky. Bylo mi řečeno, že díky novorozenecké žloutence Tobiášek hodně zhubnul, takže asi nemá sílu vše vysát z prsu a musím ho dokrmovat stříkačkou. Doma se situace obrátila a stříkačka se stala hlavním zdrojem potravy. Bylo to neúnosné a zdlouhavé, přišla na pomoc dula, která mi poradila kojící polohu pomocí kojícího polštáře-hodně krkolomné, nepříjemné, časově náročné, ale nějak jsme kojili. Pořád jsem se ale nechtěla smířit s představou, že neucítím pusinku svého dítěte na svém prsu...byla mi doporučena laktační poradkyně Míša. Přišla přesně 8 dní po porodu. Podpořila mě v představě kojit "přirozeně" bez kloboučků. Primární bylo cítit se s Tobiáškem tělo na tělo. Svlékla jsem nás, automaticky se mi spustilo mlíko, ale Tobinek se nepřisával...znejistěla jsem. Savčí pozice byla sice přirozená, ale co když se v ní moje dítě nezvládne zorientovat a přisát se. Míša mi dodávala sílu s tím, že nakonec pudy zvítězí a každé dítě se přisaje. Míša přišla dopoledne, odešla v podvečer a Tobinek se ani jednou nenapil. (poznámka Míši - Tobík nebyl úplně "na suchu", Verči se celou dobu samovolně spouštělo mléko, teklo po ní a Tobík celou dobu své snahy o přisátí mléko olizoval) S její pomocí jsem jej navázala do šátku a ten pocit mě vynesl zase na vrchol sil. Věřila jsem, že to překonáme. Tobiášek bojoval, ale bojoval asi i sám se sebou. Nastala noc a pořád žádné přisátí. Moje dítě už bylo 24 hodin bez jídla a pití. Začala jsem propadat panice, brečela jsem. Mezi chvilkami spánku jsem přikládala k prsu. Byla jsem rozhodnutá, že další probuzení dojdu pro kloboučky. A další probuzení bylo obrovským vítězstvím. Po 32 hod se Tobiášek přisál v savčí poloze...byl to jeden z nejkrásnějších pocitů, našich společných pocitů. Malá pusinka se dotýkala mé kůže a naprosto přirozeně pil. Huráááá. Totální vyčerpání stálo za to!!!! Volala jsem Míši, byla nadšená se mnou a já jsem ji byla za všechnu podporu neskutečně vděčná. Tak a je to za mnou, říkala jsem si.

Asi za 3 dny po tomto malém velkém vítězství mě začalo kojení podivně bolet. "Z chytrých knih" jsem vyčetla, že může jít o špatnou techniku přisátí. Přišla zase Míša. Tobiášek se přisával vzorově....takže problém byl asi jinde...pravděpodobně kvasinková infekce. Říkala jsem si, že to nemůže být nic hrozného. Dle instrukcí jsem koupila mastičky a mazala jsem. Ale efekt jaksi nepřicházel, ba naopak. Vše se zhoršovalo a mě u kojení tekly slzy. Bolest a pálení byly nesnesitelné. Dělala jsem všechno dle doporučení-mastičky, fialová mast-byla jsem fialová já i Tobinek....trvalo to asi 2 týdny....po zlepšení opět další nástup kvasinek. Bylo šílené vedro, potili jsme se v šátku, střídala jsem mastičky, kvasinky přicházely a odcházely. Když už jsem si říkala, že jsme zkusili všechno....udělal se mi obrovský puchýř na bradavce. Neteklo mi mlíko, bolest .....horečka-nezbývalo než jet do nemocnice. Puchýř rozřízli s tím, že z toho prsu nemám kojit. Moje dítko závislé na šátku a na mlíčku bez prsa....to ne, koupila jsem si lokální anestetickou mast a zvládli jsme kojit..... Dny i týdny běžely... střídaly se kvasinky s různými retencemi mlíka.... ale kojila jsem. Kojila jsem i přesto, že mému broučkovi rostly od 3. měsíců zuby a zkoušel mě kousat... kojila jsem všude a strašně ráda a kojím pořád..... je to rok. Je to rok obrovské snahy z obou stran a obrovského vítězství. Už nikdy bych nedokázala říct, že kojení je "tou lehkou věcí po porodu". Je to nádherné propojení, které je jenom moje a Tobiáše. Dokud to půjde, dokud bude moje malá láska chtít, budu s obrovskou pokorou kojit dál.....