Bára
O velkých očekáváních a bezbřehé trpělivosti a důvěře
Rozhodla jsem se
sepsat můj příběh z posledního porodu i proto, že já tyto
informace neměla a proto jsem v první dny místo užívání si
miminka padala do depresí.
Mám 3 děti (5 let syn, 3,5 roku dcerka,
dnes 5 týdnů syn). Všechny děti jsem kojila, UM neznají, první
2 měli dudlík, třeťátko velmi občasně v šátku (pokud ho
vůbec vezme). U prvního dítěte jsem zažila vyvolaný porod,
následnou separaci 3 dny, kdy byl preventivně na JIPu, problémy s
kojením dlouhé 4 měsíce, ale vybojovali jsme to, kojen do roku,
pak jsem znovu otěhotněla a on nechtěl a já bych to při zvracení
stejně nedala (trpím na hyperemesu u všech). U dcerky porod
medikovaný, po porodu bonding, s kojením žádný problém, kojená
do necelých 2 let.
Poslední porod naprosto přirozený, bez zásahů,
v mé režii, po porodu nepřetržitý bonding s pauzou cca 10min 2h
po porodu, kdy jsem šla do sprchy a malého kontroloval pediatr. Pak
byl celou dobu buď na mně, nebo tesně u mně, nahatý, já nahatá
:)
Moje očekávání bylo, že při bondingu se přisaje, ale
nepřisál. Já mu nabízela prso do blízkosti pusinky a on jen
řval, chtěl mi dát najevo, že prso teď ne a já ho
neposlouchala, protože přeci při bondingu se má přisát. Na
pokoji jsem mu zase nabízela prso, řval jak tur, nechtěl a první
noc se mi začli vkrádat myšlenky že je něco špatně, nechápala
jsem proč se mé dítě po tak krásném porodu nechce přisát na
prs a začla jsem o nás pochybovat. V noci jsem slyšela jak to v
něm bublá, nakonec vyprodukoval asi 200g smolky a ráno při vážení
se to ukázalo. Další den probíhal stejně, prso max olizoval, já
mu vymačkávala mlezivo, ať o něj nepřijde a upadala do větší
a větší beznaděje. To už jsem začla psát holkám na FB a i
známé LP, protože obavy z toho, že mi ho budou chtít vzít,
dokrmovat, či přeložit na JIP kvůli hypoglykemii ve mně sílili
každou hodinou.
Ani 24h po porodu se moje dítě nepřisálo a já
jen psala čárky ke kojení pro sestry, aby byla spokojenost na
jejich straně.
Další den znovu několikrát smolil obrovské
množství, čůral normálně a začal konečně jevit zájem o prs.
Přišlo ale strašení ze stran sester, nucení k vážení před a
po kojení a i kdybych na to chtěla přistoupit, tak co jsem měla
vážit, když on se ani jednou zatím nepřisál. Plakala jsem,
mluvila jsem s ním, ptala se ho co se děje.
LP přišla po obědě
a po rozhovoru jsem konečně našla ten klid, který jsem
potřebovala. Ujistila mně, že mám naprosto dokonalé a normální
miminko, které reaguje jak má, i olizováním stimuluje laktaci a
já se v první řadě musím dostat do klidu a nebýt vězněm svých
strachů, úzkostí a obav. Ten večer, skoro 48 h po porodu se
poprvé přisál.
Netušila jsem, že dítě může trávit
spolykanou plodovou vodu a že nemusí jevit zájem o prs a že to
chce opravdu jen klid, nestresovat se, důvěřovat sama sobě a
miminku. Sice jsme ještě ten den trochu bojovali se sestrama a
lékařkou na novorozeneckém oddělení a svolila jsem 2x zvážit a
pak jsem nevážila, protože vypil 20-25ml, ale další den nás
primář pustil domů, i když mi noční i ranní sestra tvrdila, že
s takovým úbytkem nás domů nepustí.
Porodní hmotnost
3800g/51cm, v den propuštění 3410, 4 týdny po porodu plně kojen
4440g/56,5cm :D a 6 týdnů po porodu 5140g a 59cm. Celé šestinedělí
strávil v podstatě nepřetržitě na prsu, nechtěl se dokonce
nosit ani v šátku i když jsem zkušená nosící máma a
prostřední kočárek už nezná vůbec.
Občasně jsem upadala do
pocitů viny, že doma nic nestihám, že nedávám starším dětem
to co bych měla, znovu jsem podléhala očekáváním až jsem
pochopila i díky úžasným ženám v podporné skupině, že
šestinedělí je posvátné a nic jiného než vztah mezi matkou a
miminkem v té době není důležité.
I teď v 7 týdnech je to žralok, prso je největší přítel a jsem strašně moc vděčná, že my máme takovou podporu, o které se našim maminkám mohlo jen zdát.